F. Magalhaes
V roce 1488 Bartolomeu Diaz jako první Evropan obeplul mys dobré naděje a otevřel cestu z Evropy do Indického oceánu. O 10 let později doplul Vasco da Gama do Indie. Kolem roku 1515 mělo africkou námořní cestu do Indie plně v rukou Portugalsko a tak Španělsku nezbývalo nic jiného než objevit jinou cestu směrem na západ. V roce 1519 se tohoto nesnadného úkolu chopil Fernão Magalhães a vydal se na první plavbu kolem světa.
Po té co vyplul měl Magalhães v úmyslu na zimu zakotvit v okolí 45. rovnoběžky jižní šířky. Vhodné kotviště nalezl 31. 3. 1520 na pobřeží dnešní Argentiny. Potom co ztroskotala loď, kterou poslal na průzkum se Magalhães rozhodl, že nebude riskovat a flotila směrem na jih až 18. října 1520. Paluby Trinidad (vlajková loď) a jejích dvou sester skýtaly při první plavbě přes Tichý oceán obraz opravdové bídy a utrpení, protože posádky zužovali kurděje hlad a žízeň. Po té co Magalhães znovu překročil rovník a zamířil směrem na západ v zoufalé snaze doplout k Japonsku, zahlédl konečně 6. března zelené a úrodné ostrovy Mariany. Po té co si námořníci na Marianách odpočinuli a získali nové síly zahlédli 16.března mořeplavci východní část Filipín, které se staly místem jejich další zastávky. Po osmidenním odpočinku pokračoval Magalhães na západ a 28. března připlul k ostrovu Limasawa, odtud výprava pokračovala na ostrov Cebu, kde měli najít další bohaté zásoby. Na ostrov Cebu lodě dorazili 6. dubna a Magalhães se rychle spřátelil s místním náčelníkem. Slibný začátek skončil pohromou 27. dubna 1521 Magalhães vyhověl přání napadnout vládce blízkého ostrova , záhy byla však jeho malá jednotka donucena k ústupu během něhož byl Magalhães zabit.
Dále všechny tři lodě putovali bezcílně mezi ostrovy jižních Filipín pouze tři dny cesty od ostrovů koření-Moluk. Tato fáze plavby trvala celých 6 měsíců. Vážným problémem se stal nedostatek lidí, proto námořníci pokračovali pouze na lodích Trinidad a Victoria. Na podzim roku 1521, po více než dvou letech od vyplutí ze Španělska, zahlédli mořeplavci pod nejistým Carvalhovým vedením „Ostrovy koření“. Zde námořníci získali náklad hřebíčku a lodě se rozděleně vydali zpět do vlasti. Victoria pod velením Juana Sebestiana del Cano vyplula v prosinci roku 1521. Cesta zpět byla opět strastiplná, ale 8. září 152, téměř po třech letech od vyplutí se Victoria vrátila do Sevilly. Utrpení přežilo jen osmnáct nemocných mužů. Jedním z nich byl Ital Antonio Pigafetta, který pyšně zaznamenal. „Urazili jsme 80 233 kilometrů a obepluli jsme svět.“ Trinidad takové štěstí neměla, protože ji ještě na Molukách zajali Portugalci. Z padesáti mužů přežili jen čtyři a ti se do Španělska vrátili až v roce 1525.
+zajímavost:
O první plavbě přes Atlantik poznamenal jeden člen posádky : „Tři mesíce a dvacet dní jsme byli bez jakéhokoli čerstvého jídla , jedli jsme suchary, které už nebyly suchary, ale pouhým práškém plným červů a odporně páchnoucí krysí močí. Pili jsme žlutou vodu, která byla již mnoho dní zkažená.“
Muži byli tak zesláblí, že by v žádném případě nepřežili bouřku, a tak Magalhães nazval z vděčnosti nazval nový klidný oceán „Tichým“.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát